Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kynologie - používaná plemena

 

 Německý Křepelák

 

4d03970dbd_80277432_o2.jpgKřepelák je velmi 

mnohoúčelové plemeno. 

Tento milý a vnímavý pes je velmi energický. Křepelák je velmi dobrý pracovní pes při lovu, ale také je vhodný do rodiny. Jen si musíme uvědomit, že se jedná o loveckého psa, který byl vyšlechtěn pro lov. Proto také moc rád aportuje.

 

Historie

Už z jeho jména je zřejmé, že se jedná o loveckého psa, který především stopuje ptactvo. A k tomu byl křepelák vyšlechtěn.Německý křepelák byl vyšlechtěn v německých zemích na konci 19. století. Vznikl úmyslným křížením již zaniklého plemene německých slídičů a anglických španělů. Tento pes byl vyšlechtěn pro lov na zajíce a lišku. Ve své rodné zemi je velmi o blíben. Za hranicemi Německa se s ním setkáváme jen zřídka. Ve Velké Británii a v USA toto plemeno není uznáno. Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slídiči a všestranně použitelní lovečtí psi.

 

Charakter

Německý křepelák je za každých okolností vášnivý lovec. Je to velmi inteligentní plemeno psa. Překypuje svojí hravostí a energií. Je to 

dobře poddajný a přizpůsobivý pes. Křepeláknení agresivní, je vhodný i do společnosti dětí. Vyniká svým klidem a přehledem.

 

Popis

Německý křepelák je silný, menší a svalnaté postavy. Čumák má zašpičatělý a delší. 

Oči má křepelák oválné, zešikmené, tmavé, s inteligentním a výrazným pohledem. Nos je velký, hnědý, s širokými nozdrami. Uši má pohyblivé, přiměřeně dlouhé a svěšené. Hrudník je hluboký, objemný a silný. Ocas je vysoko nasazený, hustě osrstěný, nesený rovně nebo visící, dříve se kupíroval. Tělo má pokryté dlouhou, vlnitou srstí, tvořící na krku „chomout" a na zadní straně končetin „třásně". Zbarvení: různé odstíny tmavě hnědé barvy, na hrudi a prstech jsou přípustné malé bílé skvrny.Německý křepelák má dlouhou, 

silnou, dobře přiléhající, převážně zvlněnou, někdy kadeřavou, někdy hladkou srst, s hustým základem. Na čenich a oblast

i lebky je srst krátká, ale hustá. Nohy jsou pokryté srstí.

 

 

 

 

 

 

 

 

Foxterier hladkosrstý

foxterier-hladkosrsty_1.jpgHistorie plemene hladkosrstý foxteriér

Toto plemeno bylo původně vyšlechtěno ve Velké Británii v polovině 19. století. Foxteriér sloužil k hubení hlodavců, lovu lišek nebo jezevců. Je rovněž výborným lovcem zajíců. Doplňovali smečky loveckých psů a pudili lišky z nor. Odtud také vzniklo jejich pojmenování. Foxteriér v sobě skrývá anglické slovo „fox" (liška) a latinské slovo „terra" (země). Tehdy se dávalo přednost bílému zbarvení, aby nedošlo k záměně s liškou. Předpokládá se, že právě hladkosrstý foxteriér je původnější. Ale předka mají oba společného. Hladkosrstý foxteriér pochází z hladkosrstého black and tan teriéra kříženého s bígly, buldoky a anglickými chrty. Dále se uvádí vliv skotských teriérů.
 

Povaha plemene

Hladkosrstí foxteriéři jsou velice temperamentní, živí, veselí, ostražití psi. Mezi jejich další vlastnost patří tvrdohlavost, když si něco usmyslí, je těžké je od jejich záměru odvrátit. Jsou velmi inteligentní a pořádně mazaní. Rádi pobývají v přítomnosti svého pána, jsou však schopni se nějaký čas zabavit i sami. Mezi jejich oblíbené zábavy patří norování. Toto plemeno zpravidla dobře vychází s dětmi. Nějaký ten šťouchanec jim nevadí, práh bolesti je u foxteriérů vysoký. Psi se mohou vůči svým psím sokům chovat dominantně. Naučte foxteriéra již jako štěně vycházet s kočkami a jinými domácími zvířaty, aby je později nepronásledoval. Foxteriér je výborný hlídač, na hrozící nebezpečí upozorní štěkotem. Překypují inteligencí a pod správným vedením se mohou v krátké době mnoho naučit. Vyžadují však důsledné, pevné vedení. Foxteriéři jsou až prohnaní a moc dobře vědí, jak na svého pána vyzrát.

Popis hladkosrstého foxteriéra

Hladkosrstý foxteriér dorůstá výšky 39 cm v kohoutku a dosahuje váhy okolo 8 kg. Průměrná délka života je 13 - 14 let. Hřbet je krátký a rovný s mírně klenutými bedry. Vysoko nadsazený ocas je nošen vzhůru, nesmí být však stočený přes hřbet. Hruď je hluboká, přední končetiny rovné. Foxteriéři mají kulaté kompaktní tlapky s mírně klenutými prsty a silnou kůží na polštářcích. Značně dlouhý, svalnatý krk se směrem k lopatkám rozšiřuje. Lebka je plochá a úzká. Malé uši ve tvaru písmene V musí směřovat dopředu. Kulaté, malé a tmavé oči jsou uloženy značně hluboko. Foxteriéři mají nůžkový skus. Nosní houba musí být čistě černá. Srst je hustá, krátká, rovná a hladce přiléhá k tělu. Nikde nesmí být řídká. Barva je převážně bílá s tříslovými nebo černými znaky.
 

Jagdteriér - Německý lovecký teriér

jagos.jpg

Historie plemene jagdteriér

Po první světové válce se tři němečtí myslivci oddělili od kynologického klubu pro foxteriéry a rozhodli se vyšlechtit a chovat loveckého psa k práci pod zemí. Darem dostali čtyři červenočerné teriéry z čistokrevného chovu foxteriérů, s nimi byl založen chov německého loveckého teriéra - jagdteriéra, křížením původního staroanglického drsnosrstého plemene a Velšteriéra se po velmi dlouhé době chovatelům podařilo upevnit vzhled tohoto plemene. V roce 1926 byl v Německu založen první klub pro jagdteriéry. Stejně jako dříve i dnes je největší důraz kladen na loveckou upotřebitelnost.


Povaha plemene

Německý lovecký teriér je odvážný a pracovitý pes, je velmi vitální, vytrvalý, aktivní a temperamentní. Velice spolehlivý, přátelský a zvladatelný, není ani plachý ani agresivní. Vyžaduje volnost a velké množství pohybu a aktivit pro vybití energie. K cizím lidem je nedůvěřivý. Je velmi dobrým loveckým psem, pozorný, rozhodný, nebojácný, výborný slídič. Nevadí mu práce ve vodě. Má silné lovecké pudy, jeho úkolem byl lov lišek a stopování černé zvěře. Je vhodným psem pro myslivce, je dobře ovladatelný a učenlivý. Práce je pro něj zároveň velkým koníčkem.


Popis jagdteriéra

Psi i feny měří 33 až 40 cm, váha se však liší, u psů 9 až 10 kg váha fen 7,5 až 8,5 kg. Jagdteriér má protáhlou klínovitou hlavu, ale ne špičatou, stop je plynulý, slabě vyvinutý, tlama o málo kratší než mozkovina. Nos nesmí být příliš úzký, malý a nikdy rozštěpený, v barvě černé, případně hnědé. Chovný jagdteriér musí mít čelist se 42 zuby podle zubního vzorce. Uši ve tvaru písmene V jsou vysoko nasazené, lehce přiléhající a překlopené. Tlapy má Jagdteriér oválné, přední jsou širší než zadní, prsty těsně sevřené, polštářky pevné, silné a odolné. Ocas nesmí být příliš vztyčený ani skloněný nad hřbetem, měl by být nesen vodorovně, nebo šavlovitě zahnutý. Srst je může být hladká a drsná, vždy hustá a odolná. Jagdteriér má běžně barvu černou, tmavě hnědou nebo černou s šedými melíry. Červenožluté odznaky jsou povolené na obočí, tlamě, hrudi, hrudních i pánevních končetinách a kolem konečníku. Je povolena světlá i tmavá maska a tolerují se malé bílé odznaky na hrudi a prstech.